Již v říjnu 1948 byly zřízeny tzv. silniční prapory pro výkon základní vojenské pracovní služby beze zbraně pro politicky nespolehlivé brance. Reorganizací silničních praporů vznikly v září 1950 Pomocné technické prapory (PTP).
Vojáci PTP pracovali zejména na stavbách a v dolech.
Většina vojáků PTP strávila nedobrovolně v armádě mnohem více než kolik činila oficiální dvouletá základní vojenská škola. Někteří strávili u PTP i čtyři roky. Mnozí byli k PTP povoláni na výjimečné vojenské cvičení, které trvalo i více než dva roky.
Proto se staly PTP nejen zařízením pro umístění politicky nespolehlivých občanů k vykonání vojenské služby beze zbraně ale také nástrojem tvrdé perzekuce a pracovní exploatace.