Oficiální informace z té doby:
Příčina smrti ministra zahraničí Jana Masaryka byla vládě premiéra Klementa Gottwalda jasná okamžitě. Desátého března 1948 ráno byl nalezen mrtvý pod oknem svého bytu v Černínském paláci a již 11. března vyšla v Rudém právu pod titulkem "Jan Masaryk mrtev" následující zpráva:
"K tragickému skonu ministra zahraničních věcí dr. Jana Masaryka předsednictvo vlády oznamuje: Dne 10. března 1948 v časných hodinách ranních skončil dobrovolně svůj život naplněný prací pro vlast a národ ministr zahraničních věcí dr. hc. Jan Masaryk. V důsledku své nemoci, spojené s nespavostí, rozhodl se, pravděpodobně v okamžiku nervové poruchy, k zakončení života skokem z okna svého úředního bytu do nádvoří Černínského paláce. Den před svým tragickým skonem a též ve večerních hodinách ministr J. Masaryk nejevil známky duševní sklíčenosti, nýbrž naopak byl pln duševní aktivity a obvyklého svého optimismu. Podrobné šetření se provádí."
A ministr vnitra Václav Nosek v projevu na plenární schůzi sněmovny ke skonu Jana Masaryka prohlásil:
"Na základě prvních výsledků zahájeného šetření mohu již říci, že jde o dobrovolnou smrt. V důsledku zhoršující se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krize" - dle nedopalků cigaret v důsledku nespavosti. "Kolem šesté hodiny ranní nastalo u ministra Masaryka vyvrcholení, dostavením se prudké ranní deprese, která se stupňovala až do náhlého pominutí smyslů."
Vyšetřování Masarykovy smrti z devadesátých let Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se přiklonilo k vraždě. Další vyšetřování týmž úřadem 2001 - 2003 označilo na základě expertiz, svědectví a dalších nálezů konec ministrova života za násilný čin, jehož stopy vedou k NKVD (Narodnyj komissariat vnutrennych děl - bývalý lidový komisariát vnitra, který 1934-46 řídil práci tajné politické policie v SSSR).
Známý je Masarykův výrok po návratu z Moskvy v červenci 1947, kde na nátlak Stalina bylo rozhodnuto o odmítnutí účasti naší země v Marshallově plánu: "Do moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek."